Rozhovor s Vorlíkem
No, abych byl upřímný, tohle jsem opravdu příliš nečekal, jelikož jsem v roce 2008 nemohl jet jako oddílák, a proto mne velmi potěšilo, že jsem za ten rok neupadl v zapomnění. No a pocity při přebírání ceny? Rozhodně to je velmi příjemné, akorát pan Jančařík má u mne vroubek, že mi nechtěl dát pusu.
Od kdy znáš AT studio Domino?
Domino znám v podstatě od té doby, co začínalo, protože jak jistě sama dobře víš, jezdil jsem s tebou na tábory ještě před jeho vznikem.
Pamatuješ si, kdy jsme se poznali my dva? pokud ne, tak ti to ráda prozradím.
Tak to částečně zodpovídá ta předchozí otázka, ale popravdě řečeno, to kdy jsem se potkal poprvé s tebou si přesně nepamatuju, ale vsadím se, že to bylo nejspíš při řešení nějaké kulišárny, co jsem někomu provedl, ne?
Pozn. Ráďa
My dva se známe od roku 1996, kdy jsi byl v 8. oddíle, tvůj vedoucí byl Tom Fiala a byli jste TLAKOVÁ VÝŠE, dodnes si pamatuji Váš pokřik - tiše, tiše, tiše....přichází tlaková výše....slunce v duši. Už tenkrát jsi byl ďábel, protože na poradě několikrát padlo Tvoje jméno a hned ráno na nástupu jsem se musela podívat, kdo že to ten Vorel je.
Na tábory s Dominem jsi jezdil jako dítě, praktikant, vedoucí. Ve které pozici to bylo nejlepší a proč?
to je jednoznačné, nejlepší to bylo, když jsem byl ještě jako dítě.To člověk ještě neměl zodpovědnost za druhé a mohl tropit všechno možné a když se to nevyvedlo, nesl zodpovědnost někdo dospělý. Taky v tu dobu byla spousta věcí zakázaná, takže člověk měl co porušovat. Také program jsem měl předem daný, takže jsem si nemusel lámat hlavu s tím, co budu vlastně dělat.
Na druhou stranu i pozice vedoucího je úžasná, protože pokud člověk udělá dobrý program, tak vidí, že jsou lidi v oddíle spokojení a člověk má hned lepší pocit.
Ale abych byl upřímný, ať jsem dělal cokoliv, dělal jsem to rád, pokud by mne to nebavilo, tak bych to ani dělat nemohl.
Na kterou hru nejraději vzpomínáš a proč? Můžeš jich vyjmenovat i více.
To je těžké říct, která hra byla nej. Ale celkově nejlepší pocit jsem měl z táborových poutí, protože tam se projevila ta přirozená soutěživost mezi všemi, jelikož každý měl zálusk na nějakou tu cenu a mohl o ní bojovat v tom, co ho nejvíce bavilo nebo co mu nejvíce šlo.
Co tě na táborech s Dominem bavilo nejvíce?
Jednoznačně noční bojovky, na ty jsem opravdu vysazený.
Který rok byl pro tebe na táboře nejlepší?
To nejde jen tak jednoduše říct, každý rok měl v sobě trochu jiné kouzlo a každý byl v něčem nej.....
Která celotáborová hra se ti líbila nejvíce a proč?
Jééé, tak to ani nevím. Ale asi Mimozemská párty, aneb bum na Zem a vůbec všechny ty hry, kdy jsem se neúčastnil jejich tvorby. Protože tyhle hry pro mne byly nepředvídatelné a nikdy jsem nevěděl, co mne bude kdy čekat.
Určitě máš spousty vzpomínek z táborů, mohl bys popsat nějakou veselou historku z tvého působení na táboře?
Já osobně nejraději vzpomínám na kanadské noci, které probíhaly mezi vedoucími. Jako třeba když jsem Olinku přivázal k lavičce izolepou a trochu na ni pozapomněl a ona tam chudinka zůstala až ji nějaká dobrá duše ráno pustila.
Pozn. Ráďa
Zvláštní - přesně na tuto historku si vzpomněla Olinka, asi to musel být hluboký zážitek pro Vás oba, já jsem viděla jen fotky a to mi stačilo. Takže něco dalšího bys neměl?
Když jsem Nikče přes noc zatloukl dveře a okenice hřebíky, takže se dostala ven, až když ji postrádali na nástupu.
A pak byla krásná ještě jedna akce a to byl atak na Šupíčka, kterého jsme poslali na falešnou bojovku po svíčkách do lesa a mezitím jsme ty svíčky pěkně pozhasínali a on nakonec skončil u jedné svíčky sám uprostřed lesa. A kdo ho zná, jistě ví, jakou paniku měl v očích.
Pozn. Ráďa
Dokážu si představit. Proto on raději budí děti na bojovku než aby byl někde na trati.
A také byla spousta dojemných okamžiků, jako když mi lidičkové z mého odílu gratulovali k narozeninám, to mne fakt dostalo, protože se pustili i do pečení dortu a tak. Byl jsem z toho tehdy opravdu paf, bylo hrozně hezké, že jsem najednou viděl, že jsme v oddíle byli opravdu bezvadná parta.
Pozn. Ráďa
Ještě k těm kanadský nocím - to jednou jsi nám Vorlíku připravil moc pěkné ráno, na to zase nezapomenu nikdy já. Ráno slyším ťukání na dveře a já ještě pěkně v posteli řeknu - dále, ten pohled na otevřené dveře, kde jsi stál ty s kýblem vody - ten mám před očima pořád, no nic už se nedalo dělat, byla to hodně studená sprška po ránu, ale co bylo horší, že jsem pak zjistili, že jsi nás všechny vzbudil o hodinu dřív, abychom si ten den pěkně prdloužili, když bylo tak krásně a svítilo sluníčko. A tobě se nechtělo být ráno vzhůru samotnému. To bylo Tvoje vysvětlení, když jsem se tě ptala - proboha proč dřív? To se na Tebe člověk prostě zlobit ani nemohl.
Všechny určitě také zajímá, co děláš, když nejsi na táboře. Studuješ, pracuješ, jaké jsou tvé koníčky?
Doteď jsem fungoval jako cost-manager v jedné zahraniční společnosti, což je takový ten člověk, kterého ve stavebnictví nemá nikdo moc rád, protože má za úkol minimalizovat náklady stavby. Polovinu mé práce tvoří pořádání výběrových řízení na generální dodavatele stavby a druhou polovinu tvoří hádání se o vícenáklady a méněnáklady. Teď to vypadá, že změním zaměstnavatele a na rok a půl nebo na dva zmizím za prací do Ruska.
Pozn. Ráďa
Tak tahle odpověď mě určitě zarmoutila a nejen mne. Ale třeba to vyjde a v létě se přijedeš za námi aspoň podívat.
Kromě práce také studuji podnikovou ekonomiku, což teď nejspíš bude trochu oříšek, jelikož ze zahraničí to budu poněkud hůř stíhat.
A co se týká zájmů a koníčků, tak těch je hrozné kvantum. Nedávno to byla především rekonstrukce bytu, což mi bralo nesmírné množství času a energie, ale teď už to mám naštěstí za sebou, takže se mohu věnovat svým dalším koníčkům, kterými jsou hlavně sport, zejména volejbal, architektura a kultura.
Milý Vorlíku, děkuji ti za odpovědi a věřím, že spolu ještě nějakou legraci zažijeme.
Ráďa
Sponzoři:
 |
